Rozvoj hl. m. Prahy je neustálé a věčné téma, se kterým se střetáváme na každém rohu. S rozvojem Prahy se setkáváme převážně v kontextu výstavby nových ploch určených k bydlení, což je obzvlášť v poslední době hodně diskutované téma. Situace ohledně bydlení začíná být velice tristní, což podtrhují i nedávné kroky ČNB, díky kterým na hypoteční úvěr nedosáhne stále více lidí. Bytů je navíc nedostatek a ceny tím pádem rostou neuvěřitelným tempem. Otázkou však je, pro jaké skupiny je v současné době bydlení v Praze ještě dostupné? A je v případě nájmu situace lepší?
<h2>Jaké nároky na žití jsou kladeny na současnou mladou generaci v hlavním městě a má šanci je vůbec zvládnout?</h2>Ceny bytů nežene nahoru pouze zdlouhavý proces povolování výstavby, ale i spekulace s nimi. Pro občany s průměrnými příjmy se tak situace stává v podstatě neřešitelnou a jsou odsouváni na vedlejší kolej. Pokud patříte např. mezi mladé lidi, kteří nemají to štěstí v podobě ručení jinou nemovitostí (např. nemovitostí rodičů či prarodičů), jste pár let po škole a nedisponujete příjmy 50 tisíc hrubého, budete mít asi vážný problém.
Vezměme si dnešní poměrně častý model současné mladé generace: do 26–27 let studujete, během studií si přivyděláte maximálně tak na své režijní náklady, natož abyste stihli něco výraznějšího uspořit. Po škole nastoupíte v ideálním případě ihned do zaměstnání. Vzhledem k tomu, že většinou nedisponujete žádnou praxí, jste rádi, že ji můžete nabýt i na hůř placených místech (cca. 17-30 tis. hrubého s ohledem na současnou rostoucí ekonomickou situaci). Než se ohlédnete a nabudete onu praxi, je Vám 30 let. Pokud začnete uvažovat o rodině a chtít aplikovat zodpovědný přístup, nejdříve budete řešit pokud možno vlastní bydlení a posléze zbylý čas směřovat k pořízení dítěte. A nyní se dostáváme k onomu výše nastíněnému problému.
Řekněme, že nemáte možnost se zajistit žádnou další nemovitostí a budete nuceni při současných podmínkách složit min. 80 % ceny nemovitosti tak, abyste dosáhli únosnějšího úroku. Při cenách dnešních nemovitostí začínáme na 2,4 mil. za byt před rekonstrukcí v osobním vlastnictví o rozměrech 38 m². Existují samozřejmě i levnější, ale o to více problematičtější varianty. Na výše popsaný, ne zcela ideální model, budou dva mladí lidé potřebovat složit 480 tisíc bance + 4% daň z nabytí nemovitosti, tedy dalších 96 tisíc. Nyní se dostáváme na částku 576 tisíc. Přičtěme k této částce splátku hypotéky, která se při současných úrokových sazbách bude pohybovat něco mezi 7-8 tisíci korun bez pojištění a úvazkem na 30 let. K výše uvedenému přičtěme ještě mandatorní výdaje spojené s chodem domácnosti, jídlo, dopravu a služby jako takové (a to nepočítám další a nečekané výdaje). Otázka tedy zní, jak má daná mladá rodina stihnout v produktivním věku zplodit dvě děti tak, abychom dostáli natality alespoň 2 dítěte na každou matku, a zároveň nebýt zátěží pro stát, žít zodpovědně, nezadlužovat se a finančně to ustát?
Výše uvedené prostě mladí lidé v Praze nemohou z logiky věci a s ohledem na jednoduché počty stihnout a zvládnout. Řešením může být pronájem, který se však v Praze reálně pohybuje od 10 tisíc vč. poplatků za garsonku o rozměrech 30 m² (což pro začínající rodinu rozhodně není důstojné), načež 3+1 obyčejného bytu o rozměrech 75 m² se pohybuje v rozmezích od 12-20 tisíc Kč bez poplatků.
Dle mého názoru současná, ale i dřívější politická reprezentace žije mimo realitu, ve svých bublinách, a nedokáže pochopit situaci obyčejných lidí v této zemi. Vždyť stačí jít po malých krůčcích – proč např. prodávat zbylé pozemky ve vlastnictví města developerům, kteří budou byty prodávat pro velkou část obyvatel za nereálné částky, když by mohlo město, potažmo stát zafinancovat na těchto plochách např. výstavbu startovních bytů pro mladé rodiny? Problémů v této oblasti, ale i řešeních je více. Smyslem tohoto článku není však obsáhnout veškerou socioekonomickou problematiku bydlení v Praze jako takového, ale poukázat na realitu, která se dotýká nejednoho z nás.